Labina Mitevska je severomakedonská herečka, která se proslavila především díky úzké spolupráci se svou sestrou, režisérkou Teonou Strugar Mitevskou. Zahrála si v několika jejích oceňovaných filmech, například ve snímcích Nejšťastnější člověk na světě (2020) a Bůh existuje, jmenuje se Petrunie (2019). Kromě toho se objevila i v řadě mezinárodních projektů, jako je film Před deštěm (1994) režiséra Milča Mančevskiho, který získal Zlatého lva na festivalu v Benátkách, nebo v českém filmu Samotáři (2000) od Davida Ondříčka. Na přehlídce Be2Can v Praze osobně představila v předpremiéře nový film Matka (2025) – odvážný a nekonvenční portrét Matky Terezy z Kalkaty, uvedený na filmovém festivalu Benátkách, na kterém se podílela jako herečka a producentka.

Teona Strugar Mitevska je severomakedonská režisérka a scenáristka, jedna z nejvýraznějších postav současné balkánské kinematografie. V roce 2001 debutovala s krátkým filmem Veta, za který na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně obdržela Zvláštní cenu poroty. Mezinárodní uznání si získala zejména s filmy jako The Woman Who Brushed Off Her Tears (2012), Bůh existuje, jmenuje se Petrunie (2019) nebo Nejšťastnější člověk na světě (2022), které byly promítány na prestižních festivalech včetně Berlinale a Benátek. Na přehlídce Be2Can v Praze osobně představila v předpremiéře svůj nový film Matka (2025) – odvážný a nekonvenční portrét Matky Terezy z Kalkaty, uvedený na filmovém festivalu Benátkách.

Sarah Slavíčková vystudovala katedru teorie a kritiky na DAMU, poté volně navázala studiem bakalářského programu na katedře režie pražské FAMU. V roce 2024 získala v rámci Filmového akcelerátoru podporu od České televize pro svůj druhý film Moje domovina. Ten byl nominován do užšího výběru na studentskou cenu v rámci Českého lva, měl světovou premiéru na festivalu Pragueshorts, a promítal se také na 59. ročníku KVIFF. Aktuálně dokončila absolventský film Ježíšku na křížku, který tematicky volně navazuje na Moji domovinu. Tyto filmy časem doplní i závěrečný třetí díl sudetské trilogie Houska a celovečerní debut Sudetenlove tematizující ochotnický herecký soubor na vesnici, touhu odejít, neoddělitelné sudetské břímě i smíření se s realitou. Momentálně také pracuje na minisérii BESTIE(S) o ženském přátelství a sebehodnotě, inspirované kultovními seriály Girls a Sex ve městě. Je novou moderátorkou Radia Wave a produkční Fabulací Jana Špačka.

Eliška Jirásková je studentkou katedry animované tvorby a v současné době pracuje na svém bakalářském animovaném dokumentu objevujícím témata spirituality a víry v neviditelné. Její snímek – rovněž animovaný dokument – Lepší člověk (2025) měl světovou premiéru na festivalu v Annecy a poté nastoupil festivalovou cestu po celém světě, která stále pokračuje.

Valér Futej z katedry střihové skladby pražské FAMU je slovenský střihač a režisér studující na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho bakalářský film The Kitchen byl vybrán do soutěže mezinárodního festivalu IN THE PALACE IFF s oscarovou kvalifikací, kde měl svou mezinárodní premiéru v kategorii Best Student Fiction. S jeho autorskými projekty se zúčastnil mentoringových programů MIDPOINT a ELBE DOCK, zaměřených na rozvoj krátkometrážní tvorby. Jeho nejnovější film Patissérie je dystopická společenská satira zasazená do prostředí cukrárny, která zrcadlí tlak na konformitu a povinnost zapadat do vztahových schémat.

Matěj Lindner je mladý filmový zvukař a sound-designer, momentálně dokončující magisterská studia na FAMU. Věnuje se zvuku ve všech audiovizuálních formách, zejména nezávislé hrané, dokumentární či animované tvorbě. Ke zvukové složce se snaží přistupovat tvůrčím způsobem, a naplňovat tak její potenciál. Věnuje se i hudbě a různým audio formátům. V rámci studií se podílel na velkém množství studentských filmů a nyní vstupuje do profesního světa. Za film Misophonia Orchestra (Daniela Hýbnerová, 2022) byl oceněn na 39. ročníku festivalu FAMUFEST. Mezi další filmy, jejichž zvukové složky je autorem, patří: Je nalezena tím, koho hledá (Petr Michal, 2022), Vymezení (Tereza Vejvodová, 2020), Ani se nenaděješ a už se jmenuješ (Ema Hůlková, 2024) či Co když kamínky dojdou (Nora Štrbová, 2025).

Ema Hůlková má ráda filmy, divadlo, režii, kameru i herectví a studuje dokumentární tvorbu na FAMU. Ve svých snímcích se věnuje sociálním tématům a klade důraz na důvěru a osobní vztah s protagonisty. Její dokument Ani se nenaděješ a už se jmenuješ o šestileté Viktorce získal nominace na Českého lva a Cenu Magnesia, v mezinárodním hlasování CILECT se umístil v první desítce a přinesl jí také ocenění na Pragueshorts, FAMUFESTu i dalších festivalech. Film byl uveden na KVIFF a čekají ho i projekce na prestižních zahraničních přehlídkách. Natočila také poetickou reportáž o dezinformacích Za humny, experimentální Dodo příběh a snímek o umírání A jsem v pytli. V současnosti dokončuje její absolventský hraný film Červená a černá o hazardním hráči.