Bratři Dardenneové v jednom ze svých nejlepších filmů přinášejí silnou, sociálně realistickou výpověď o lidství a humanismu. Mladý chlapec a dospívající dívka, kteří přicestovali z Afriky do Belgie, čelí díky svému nerozlučnému přátelství těžkým podmínkám imigrace.
Lokita se snaží přesvědčit úřady, že v západoafrickém sirotčinci vypátrala a poznala svého o osm let mladšího bratra Toriho – přestože ho naposledy viděla jako nemluvně. Její obavy jsou oprávněné. Není důvěryhodným svědkem. A skutečně, Tori není její pokrevní příbuzný; poznali se až na vyčerpávající odyseji napříč Evropou. Jejich silné pouto však není jen dílem okolností. V nepřátelském a nebezpečném prostředí nacházejí jeden u druhého lásku a oporu. Dočasně ubytováni ve státem spravovaném centru, pracují v noci bok po boku v italské restauraci a slouží jejímu šéfkuchaři jako poslíčci s drogami. Bratři Dardenneové pracují setrvale na tak vysoké úrovni (Dva dny, jedna noc; Neznámá dívka), že máme tendenci vnímat jejich filmy jako něco samozřejmého. To by však byla chyba. V době, kdy velké části kinematografie dominují fantazijní útěky od reality k moci a síle, zakládají bratři Dardenneovi své filmy na sociálním realismu a vcítění se do slabých a zranitelných. Jejich poslední film vás napne až k prasknutí a rozbuší vám srdce.
