Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí “třpytivé” vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Již v úvodu filmu nás Biggazziho obrazové kompozice, závratné uhly záběrů a snové změny velikosti záběrů vtáhnou do slunečného svůdného Říma, kde se nám zpod majestátních děl římských a světových dějin umění odkrývají drobné postavy lidí, působících bizarně až exoticky. Dvojpólovost života a umění a hledání skutečné krásy jsou klíčovými motivy Sorrentinova snímku, poukazující na to, že pod nablýskaným, ale i ne příliš vábným povrchem se může skrývat oslnivá krása.