I po dvanácti letech Be2Can se musíme sami sebe i vás, našich diváků, ptát, jaký charakter, jaký počet filmů a jakou formu má naše přehlídka mít. Počet filmů se ustálil, je jich kolem deseti. Vypořádali jsme se i s pokušením tematizovat jednotlivé ročníky na základě jednoho makro-tématu. Dovolte mi, prosím, zopakovat názor, že pokud si festival trendové téma stanoví a potom podle něj vybírá program, možná to vypadá pěkně v katalogu, ale často strnule v komunikaci a hledisku. Be2Can bylo, je a zřejmě i bude výběrovou přehlídkou kvalitních, zajímavých a výrazných filmů ze tří hlavních světových festivalů v Berlíně, Benátkách a Cannes. Naší selekční optikou je pestrost – žánrová, teritoriální, rozpočtová, tematická. Na novinářskou otázku „podle jakého klíče vybíráte filmy na Be2Can“ odpovídáme, že pouze podle jejich divácké, distribuční a festivalové kvality. Divácká kvalita je o schopnosti našeho publika naladit se na film ještě dříve, než jej uvidí, a následně o něm pěkně hovořit. Právě toto naladění a následné hovory jsou naší největší distribuční hodnotou. Jakmile si Be2Can diváci u plakátů, trailerů, popisků a názvů řeknou „tento film bych rád/a viděl/a“, máme téměř vyhráno – úplně až potom, kdy jej v nějakém dobrém butikovém kině s kávou před, nebo poté, uvidí a domů odchází s vyrytou stopou. Stopa v duši je to, co nás na filmech při výběru, distribuci, přijímání a přemýšlení o nich zajímá. Stopa v duši je poetické dvojče kontextu.

I o tom, zda má být umění otevřeně aktivistické, jsme v minulosti diskutovali. Nechceme laciná a rychlým médiím poplatná témata. Diváky ale chceme poslat domů naladěné na přemýšlení, procítění, ideálně i konání. Ano, v tomto jsme aktivisté, neboť chceme sami sebe i naše publikum aktivizovat. Dovolte mi zopakovat: umění je buď aktivistické, nebo není.

Čím vás letos budeme aktivizovat, nač se máte “dříve, než film uvidíte“ naladit. Na Matku severomakedonské režisérky Teony Mitevské. Tušíte správně, jde o „naši“ Matku Terezu, ale nepůjde kompletně o oslavný biopic. Film je o nutnosti a schopnosti učinit rozhodnutí i v případech, kdy se černo-bílé rozhodnutí učinit nedá. Co ví Marielle (r. Frédéric Hambalek) je úsměvný příběh o malé facce, po které Marielle slyší a ví, co se honí v hlavách jejích rodičů a jejího okolí. Exit 8 vás přenese do japonského metra. Film má scény a design jako na hyperrealistických obrazech z MoMA, příběh podle počítačové hry a vzbuzuje pocit, jako by ho dramaturgoval Carl Jung. Kolektivně-archetypální labyrint plný úloh řešících, jak se z něj dostat ven. Režiséra Tarika Saleha, Švéda s egyptskými kořeny, známe již díky animované Metropii, ale především díky filmu Chlapec z nebe (k vidění na Edisonline). Na Be2Can hrajeme Orly republiky, poslední díl Káhirské trilogie (Případ Nile Hilton, Chlapec z nebe). Film je esencí politického thrilleru. Dogma (r. Kevin Smith) a Andělské vejce (r. Mamoru Ošii) pro nás zastupují stále víc a víc populární ikonické návraty. Všechny velké festivaly mají sekce filmů restaurovaných z archivních materiálů ve 4K. Za těch 30 let, kdy jezdím do Berlína, Benátek a Cannes, pozoruji, jak se archivní sekce dostávají z okraje do centra programu i diváckého zájmu. Toto není pouhá nostalgie, generace se mění každých deset let a nám vyrůstá masivní divácká základna, která stovky filmů z populárních kompilací „1000 + 1 filmů, které musíte vidět, než …“ na velkém plátně neviděla. Dva výrazné dokumenty ORWELL: 2 + 2 = 5 (r. Raoul Peck) a Riefenstahl (r. Andres Veiel) určitě nemusím tematicky představovat. Poskytují dobrou barvitost našemu Be2Can vějíři a otevírají možnost distribuční spolupráce s dokumentárními festivaly, jmenovitě Ji.hlavou. Pracujeme na tom. Malá sestra (r. Hafsia Herzi) je jemným dvojčetem Života Adèle. Představitelka hlavní role Nadia Melliti získala za Malou sestru Zlatou palmu pro nejlepší herečku. Modrou stezkou (r. Gabriel Mascaro) je seniorské brazilské sci-fi o blízké budoucnosti a nápadu vlády internovat důchodce z ekonomických a sociálních důvodů do „táborů oddychu“. Naše hrdinka unikne a plaví se po Amazonce, protože po tom vždy toužila. Modrou stezkou, stejně jako Princezna kosmolesba – zábavný animovaný snímek (r. Emma Hough Hobbs, Leela Varghese) – jsou filmy, na jejichž uvedení jsme spolupracovali s Karlovými Vary. Zmizení Josefa Mengeleho je pro mne zatím nejlepší Serebrennikovův film. Oceníte reálie, intenzivní styl i to, že jste náhle v Mengeleho hlavě, kdy vás protagonista zahltí množstvím celkem logicky znějících argumentů obhajujících, proč dělal to, či ono. Jakmile začnete přemýšlet se snahou pochopit, tak vás Mengele má. V principu budování této „logicky“ zkonstruované pasti se Mengele podobá argumentaci Leni Riefenstahl. Pomůže jen zkouška správnosti. Jestliže někdo trpěl, je logika manipulativní a zvrácená. A lidé umírali a trpěli. Zkusme se poučit.

Vítejte na Be2Can 12

Ivan Hronec