Naše soukromá pekla

Časy, kdy se dalo žít, pracovat a být s každým kamarád, skončily. Doba je napjatá a žádá si okamžitá, jednoznačná stanoviska. Bez ohledu na vědomosti, způsobilost a následky. Všude nám vládne nálada ULTRAS.

Není to nic nového. Extrém se o slovo hlásí vždy, když se lámou dějiny. „Kdo nejde s námi, jde proti nám,“ řekl kdysi ateista Klement Gottwald. A v evangeliích podle Matouše a Lukáše i Ježíš. Ten to však jako správný politik na jiném místě zmírnil svým známějším „Miluj svého nepřítele“. Naproti tomu státní tajemník Úřadu říšského protektora Čech a Moravy Karl Hermann Frank to nacisticky přitvrdil: „Kdo není s námi, je proti nám. Kdo je proti nám, bude rozdrcen.“

Paradoxem je, že arcinepřítelem ULTRAS nejsou opoziční ULTRAS. Ti jsou naopak potřební, protože dávají ULTRAS smysl, identitu a důvod pro spojování se. Úhlavním nepřítelem ULTRAS je obránce STŘEDU. Sokrates – o všem pochybující, vyvažující a stále se nepříjemně tázající. ULTRAS sice Sokrates efektivně znejisťuje, ale následky si nese sám. Pokud mají filmy letošního Be2Can – a možná kompletně celá nálada v současné společnosti – tragického mentora, je jím extrémní demokracií popravený Sokrates.

Podívejte se na turecký film Spasení. Nejde v něm o napětí mezi Kurdy a Turky – je to skutečný příběh o konfliktu mezi dvěma kurdskými vesnicemi. Dosaďme si za to české a slovenské poměry a potom se modleme, aby to u nás takto nedopadlo.

Zlatý věk je zlaté peklo. Představuje unikátní kombinaci archivních záběrů z Francie od roku 1900 do poloviny 20. století a hraného příběhu o ženě z chudých poměrů. Jejím vrcholem je zvelebování dědictví v podobě bohatého panství, pádem zase druhé manželství s vichistickým starostou. Po válce zažívá obvinění z kolaborace a ostříhání hlavy dohola.

Žádní dobří muži je jemná lovestory v drsném prostředí Afghánistánu těsně před návratem Tálibánu. Vzpomínka na princeznu Mumbi je africké AI sci-fi a úžasně milý, vztahový milostný příběh. V „reáliích“ roku 2093 se natáčí dokument o válce z naší současnosti a režisér se přitom zamiluje do moderátorky.

Rudé skály režiséra Bruna Dumonta jsou o pětiletých dětech, které skáčou za skal podél canneského pobřeží do moře. Sice mluví jako děti, ale jejich motivace, vztahy, lásky i latentní agresivita jsou už naplno naše.

Archivní návrat aktuálního Be2Can reprezentuje ikonická Pina. Letos je to již 15 let od její elektrizující premiéry v rámci Berlinale.

No, a nakonec, či spíše na úvod – headlineři: Minotaur a Její soukromé peklo. Pojí je bizarní skutečnost: oba režiséři, Zvjagincev i Refn, byli v kómatu. Zvjagincev kvůli covidu a Refn z důvodu komplikací při operaci srdce. Zvjagincev se z kómatu tvořivě „probudil“ do Minotaura – filmu o životě a pocitech Rusů v období po Putinově agresi proti Ukrajině. Refn jakoby se ani neprobudil a svým filmem nám kóma přímo ukazuje. Minotaur bude první rusky mluvený film v česko-slovenské distribuci za poslední roky. Je to sonda do duše Rusů, kteří „nesouhlasí“, ale musí přežít. Aby měl film i druhý plán, je zároveň kriminálkou o žárlivosti. Minotaur vyhrál Velkou cenu poroty v Cannes.

Její soukromé peklo nemá narativ, jen plíživé napětí a designově krásné, temné obrazy. Připomíná spíše halucinační noirovou operu než tradiční film. Asi takovou, jakou dnes zažíváme my sami. Oba filmy budou společnost rozdělovat a stanou se potravou pro politické nebo artové ULTRAS.

Lidské tělo, býčí hlava, láska, vztahy, Pina a naše soukromá pekla.

Vítejte na Be2Can 13.

Ivan Hronec