Sbíráme cookies, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Více najdete zde. Děkujeme!
Dekáda Be2Can
Be2Can, přehlídka výrazných filmů ze tří největších filmových festivalů v Berlíně, Benátkách a Cannes, má za sebou již jednu dekádu. A před sebou, stejně jako většina z nás, období nejistot, překvapení a zvratů. I my musíme vědět, jak si zachovat integritu a neskončit v klišé. Jak inovovat, reagovat na trendy a vědět, odkud a kam směřujeme. Jak oslovit nové mladé a neztratit staré věrné. Jak projekt finančně zajistit, jak ho spustit, ale také jak ho udržet. Jak objevit a koupit ten správný film na festivalových marketech, ideálně roky předtím, než se dostane do oficiálního výběru. A hlavně, jak potom v distribuci přesvědčit diváky, aby si ho užili v kině i na dalších úrovních distribuce. Je to vůbec možné? Ano, ale je to stále těžší a těžší. Jeden příklad za všechny: Zatímco před deseti lety stála Zlatá palma z Cannes deset tisíc eur, dnes je za dvacet a v některých případech i za víc než padesát tisíc eur.
Po deseti letech se zamysleme nad tím, zda jsou programové, ekonomické a komunikační pilíře, na kterých jsme v roce 2013 postavili Be2Can, stále pevné.
V prvních letech jsme to brali striktně, Be2Can se týká pouze filmů z hlavních soutěží. Vybírali jsme z 60 filmů – 20 z každého festivalu. Dnes hrajeme filmy z celého oficiálního výběru, dokonce i z vedlejších a paralelních sekcí. Radikální koncept výběru nahradila pragmatická potřeba nabídnout pestrost. Be2Can nemá makrodramaturgickou linku spojenou zastřešujícím tématem; vybíráme výrazné filmy, ať už pro jejich filmové kvality, nebo inovativnost. Pokud jedno téma spojuje několik filmů, je to přirozený trend. Aktuální téma je spojilo samo. Výrazný filmový tvůrce reaguje na výrazné téma. Proto je na programu v Berlíně, Benátkách i v Cannes.
Pro orientaci však vždy upozorňujeme na české a slovenské festivalové premiéry a zařazujeme filmy do skupin, které odpovídají koncepci první a druhé soutěže, oficiálního výběru a paralelních sekcí našich tří zdrojových festivalů.
PREMIÉRY. Be2Can letos uvádí 12 filmů. Česká republika má 12 festivalových premiér, Slovensko 10. V době psaní tohoto úvodu máme materiál k 11 filmům. Jeden je stále v procesu a všichni doufáme, že dorazí včas. Taková nejistota je přirozenou součástí každého festivalu. Naší výhodou však je, že materiál určitě přijde a film se určitě jednou bude hrát. Premiéry jsou lákavé pro média i diváky, jen se musíme smířit s tím, že Berlín v únoru je brzy, Cannes v květnu jen tak tak a Benátky v září nestíhatelně pozdě. Filmy z Cannes nemusí mít do říjnového termínu Be2Can připravené distribuční materiály, což je případ filmu Caligula. Filmy z Berlína čekají na uvedení několik měsíců a filmy z Benátek se obvykle hrají až za rok.
GALA. Zahajovacím filmem Cannes 2023 i Be2Can 2023 je Jeanne du Barry – Králova milenka. Výrazná francouzská herečka, režisérka, scenáristka a producentka Maïwenn je nejsilnější ve vztahových dramatech. Připomeňme si její režii filmu Můj král s výbušným „láskyplně-nenávistným“ duelem Vincenta Cassela s Emmanuelle Bercot. Jeanne du Barry byla oficiální milenkou krále Ludvíka XV. a ve filmu si duel zahrála sama Maïwenn s Johnny Deppem, který se po dlouhé době vrací k filmu, poprvé na plátně mluví francouzsky a je naprosto uvěřitelným králem. Jeanne du Barry – Králova milenka nepřináší jen versailleskou pompéznost, film se skutečně natáčel v Palace de Versaille, ale přináší také pohled do světa dvorské politiky. Příběh je oslavou ženské životaschopnosti. Jeanne se ze společenského dna vyšvihla až na vrchol, kde film končí. Maïwenn neukazuje Jeanne Du Barry pod gilotinou na pařížském Place de la Révolution. Dalším gala je Golda – Železná lady Izraele. Oba filmy splňují očekávání dané kategorie. Mají atmosféru, výpravu, jasné, široce pojaté téma a herecké hvězdy. Ve filmu Golda – Železná lady Izraele září Helen Mirren jako Golda Meirová, izraelská premiérka během jomkipurské války, jako ztělesnění odpovědnosti, ale i stresu z rozhodování. Ve vypjatých situacích neexistuje jednoznačně dobré řešení. A ve válce to znamená oběti. Silný, ženský a pravdivý film.
IKONY zastupují Ken Loach, bratři Dardennové a Claire Denis. Pro film Kena Loache jednoho z nejosobitějších a filmařsky i řemeslně nejpoctivějších britských filmových mistrů neexistuje lepší název než Starý dub. Tento režisér z věkové kategorie „80+“ podle vlastních slov přichází se svým posledním filmem. Jednoduchý, svěží a upřímně lidský pohled na všechny stránky, polohy a následky migrace do Velké Británie. Nečekejte agitku. Pokud máte pocit, že filmů o migrantech už bylo dost, tak nebylo. Starý dub vás dojme i znepokojí. Stejně jako Tori a Lokita. Film je střídmě dardennovský a smutný. Hrdinové, emigranti, dělají, co mohou, a vy od začátku víte, že to nevyjde. Přesto se snaží, stejně jako v počítačové hře, dostat do dalšího „sociálního levelu“. Můžeme porovnat Loachovy hrdiny s těmi dardennovskými. Loachovy postavy a příběhy nakonec vysílají k divákům naději, dardennovské většinou ne. Claire Denis a její Hvězdy v poledne, film natočený podle stejnojmenného románu Denise Johnsona s Margaret Qualleyovou v hlavní roli, která zaujala v Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu, je víc thriller než drama. Trish je americká jakože novinářka v revoluční středoamerické zemi (v románu je to Nikaragua), kde se v rychlém sledu setkává s milenci, revolucionáři, zločinci, luxusem a chudobou. Mezi tím vším jen tak proplouvá a za přízeň a sex vyměňuje peníze a ztracený pas. Všechno je jako v mlze. Nejednoznačné, bez hlubokých vztahů a důvěry. Někdo by mohl namítat, že filmu chybí potřebná dynamika. Claire Denis však jde o atmosférický prvek. Vypůjčím si charakteristiku kritiky z The New York Times: „V adaptaci Claire Denis se znovu objevují témata, k nimž se tato režisérka neustále vrací – kolonialismus, vykořeněnost a složitost pohledu. Žádný žijící režisér nerozumí lépe politice senzuality a intenzivní síle světla a stínu na kůži.“
POETIKY a poctivou festivalovou kvalitu reprezentuje Hudba přední německé představitelky „slow cinema“ Angely Schanelec. A také divadelně intenzivní drama Můžeme být také mrtví (režie Natalia Sinelnikova). Dystopie teroru většiny – vlastníků bytových jednotek – s jejich pravidly a domovním řádem jako cosa nostra. Metafora vlády klanů ve formálně dokonalém řádu a demokracii.
ŽÁNRY v hlavní soutěži jsou žádanou a sledovanou kategorií. Krimi „noir“ Jen řeka teče je také dobrým příkladem vysoké kvality čínského festivalového filmu. Žánr je ideální kategorií Be2Can zejména pro diváky, kteří chtějí s Be2Can někde začít.
DEBUTY, když se podaří, mají neopakovatelnou energii. Když se debut dostane do hlavní soutěže, jde vždy o něco. Často nás zajímají víc než ikony. Disco Boy Itala Giacoma Abbruzzese je dynamický vizuální film o Bělorusovi (drsně přesný Franz Rogowski), který skončí s francouzskou cizineckou legií na misi v Nigérii. Jak mít Sex britské režisérky Molly Manning Walker začíná jako zábava na letní dovolené a končí zcela vážně tím, na co se ptá název filmu. Saint Omer (režie Alice Diop) je skutečný příběh a aktualizovaná antická Médeia, pomalé soudní drama, které vás pohltí svým tempem i tématem. Podle mnohých nejvýraznější francouzský debut letošního roku.
AKTIVITY je kategorie, kde převažuje téma. Všechna ta krása a zabíjení americké režisérky Laury Pointras je dokument o Nan Goldin, americké fotografce a aktivistce, a její válce proti dynastii Sacklerů a jejich farmaceutické společnosti, která způsobila opioidovou epidemii v USA a zároveň sponzorovala nejvýznamnější galerie a muzea včetně Tate, Louvru a Guggenheimu. Film právem získal Zlatého lva v Benátkách.
SPECIÁLY přinášejí návraty a zajímavosti. Nový autorizovaný sestřih filmu Caligula (režie Tinto Brass) původně z roku 1979 s přidanými scénami vyzdvihujícími hereckou bravuru mladičké Helen Mirren a Malcolma McDowella povyšují – dle katalogu z Cannes i nás – Caligulu na kultovní film.
Po deseti letech jdeme dál. Tento text je záměrně také o konceptu Be2Can, má být rychlým ohlédnutím a odpovědí na to, čím je teď a čím bude v budoucnu. Závěrem mi dovolte připomenout, že v České republice financujeme organizaci a propagaci přehlídky převážne z vlastních zdrojů. Na Slovensku máme z grantů do 15 procent celkových nákladů.
Vítejte na Be2Can 10.
Ivan Hronec