Be2Can 2024

Filmové festivaly by měly být o filmech. Ale nejsou. Vypjatá doba aktivuje poziční instinkt a za festivaly hledáme i politické gesto. Když tři nejvýznamnější – v Berlíně, Benátkách a v Cannes – představí jejich hlavní soutěže, tak v nich přece musí být kódovaná zpráva. A “nalézá” se i tehdy, když tam není. Kritici, dramaturgové, novináři, politici, distributoři jako zázrakem mění autonomní, sebe-reprezentující filmy na jedno politické víno. Vášnivě se diskutuje, jestli jsou tématem soutěže znevýhodněné skupiny, post-koloniální traumata, kapitalismus, postavení žen nebo různé války. Když se film k danému tématu hodí, tak se podle toho festival i jeho ředitel hodnotí. A naopak, když je nějaké téma v mediálním prostoru prominentní a festivalový film o něm není, hovoří se o selhání. Je to pro samotnou ideu festivalů v Cannes, Berlíně a Benátkách, a následně pro Be2Can správné? Doufám, že nepřestanete číst dále, když napíšu, že ne.

Hlavní soutěž v Cannes není možné budovat na tematickou objednávku. Film sem není možné vybírat jako komentář ke hrůzám války na Ukrajině a v Gaze. Pokud se téma v soutěži objeví, musí být výjimečně umělecky zpracované. Soutěže tří nejvýznamnějších filmových festivalů mají představit vějíř výrazných přístupů ze všech kontinentů a kulturních okruhů a politiku přenechat jednotlivým snímkům. V hlavních soutěžích v Cannes, Berlíně a Benátkách, a následně i během Be2Can proto nenajdeme umělý jednotící koncept. Jsme výběrem hodnotných, ale tematicky a formálně různorodých produkcí. Be2Can je o výrazných filmech z oficiálního výběru tří nejvýznamnějších festivalů v Berlíně, Benátkách a v Cannes. Roli hraje jejich kvalita, a potom ještě “maličkost” – zda na film máme. Protože je stále dost filmů, které se nám velmi líbí a líbily by se i vám, jen je nedokážeme zaplatit. A tímto bychom měli odpovědět na každoroční novinářskou otázku, podle jakého klíče vybíráme filmy na Be2Can.

Je však třeba rozlišovat. Filmy na Be2Can nevybíráme podle aktuálních politických témat – samotný film však musí mít kapacitu nastartovat politický kontext. Co nechceme, je politické kritérium výběru – co ale určitě chceme, je angažovanost konkrétního filmu. Pokud je film dobrý, je také angažovaný, neboť jeho téma a zpracování vás přitáhne jako magnet, doslova vás – jako impresário – angažuje. Kdyby se pak film stal rovněž aktivistickým, tehdy by dosáhl nejvyššího ideálu. Nejdříve vás přitáhne a angažuje, potom osvítí a změní, a následně pošle do světa konat – čili aktivizuje. Část politiků a veřejnosti vyčítá kinematografii a umění, že jsou aktivistické, otevřeně politické, prosazující jeden názor, jednu progresivní, nebo konzervativní agendu, a proto by se neměly platit z veřejných zdrojů. S jejich argumenty nesouhlasíme. Jakmile umění není aktivistické, tak není. Umění neumí působit naráz na všechny světové strany. Aktuálně je spor nejotevřenější na Slovensku, ale cítím, že je pouze otázkou času, kdy vyhřezne i v Česku – tak jako ostatně už dnes na Berlinale i v Cannes.

Misí Be2Can je ukázat trendy, filmařskou kvalitu, žánry, impulzy, rozpočty a tvůrce různých generací, krajin a kulturních okruhů. Letos se nám výjimečně dařilo. Od mega rozpočtu Megalopolis ikony světové kinematografie F. F. Coppoly až po ilegální film s micro-budgetem Semínko posvátného fíkovníku íránského dnes již disidenta Mohammada Rasoulofa. Megalopolis nás aktivizuje rozkladem impéria, Semínko posvátného fíkovníku, které si z Cannes odneslo speciální cenu poroty (ale podle některých to měla být Zlatá palma), rozkladem rodiny v rozkládající se zemi. Uvidíme zenovou Kočičí odyseu, řemeslnou animátorskou suverenitu východoevropské kinematografie, uvidíme z archivů vyhrabaného Caligulu, skandinávského Armanda s debutujícím režisérem pocházejícím ze slavné rodiny a výraznou Renate Reinsve. Uvidíme Nalezeno v překladu, interkulturní studii s Isabelle Huppert, Chlupatou rodinku, což může být jak nespoutaná zábava, tak antropologické pojednání, inovativní dokument Dahomey, vítěze Berlinale. Uvidíme překvapivě dobrý evropský zombie horor Vincent musí zemřít, love story z New Yorku V kuchyni či Ženu z… coby zoufalý výkřik z Polska. Uvidíme také alpský noir Teorie všeho.

Letošním vítězem Cannes je Anora. Popelkovský příběh o profesionální sexuální pracovnici, která nepustí šanci a provdá se za syna oligarchy. Zlatá palma pro Anoru je ústupkem většinovému publiku a veřejným zdrojům financování. Kdyby vyhrálo Semínko posvátného fíkovníku, v Cannes budou možná čelit problému s populisty. A miliony eur pro elitní, “progresivně liberální” festival nemusí přijít. Palma pro Anoru není aktivistické, ale únikové, diplomatické gesto. Já mu rozumím.

Vítejte na Be2Can 11!

Ivan Hronec